OBSAH FILMU
Ze začátku to tak ale nevypadalo. Orphan z traileru působil jako další zaměnitelný film, ve němž se dějí divné věci a jsou v něm děti, ze kterých člověka mrazí v zádech. Podobných příběhů už bylo natočeno spoustu, avšak Orphan… nic originálního nepřináší. To je jeho asi největší nevýhoda. Režisér Jaume Collet-Serra natočil klasickou žánrovku o šílených dětech a dá se říct, že nepředvádí nic moc nového. To ale prakticky vůbec nevadí, protože i bez originálních prvků zvládnul natočit film, jenž zadupává do země prakticky všechno, co se letos v hororovém žánru objevilo.
Orphan je totiž horor pro dospělého diváka. Nenarazíte v něm na otravné a netalentované herce, kteří dostali roli buď proto, že mají dlouhé blond vlasy nebo vypracovanou muskulaturu, s jejíž pomocí se snaží zakrýt fakt, že jim herectví nic neříká. Orphan je pomalu vyprávěný film bez otravných kamerových filtrů, bez moderního rocku a bez snahy šokovat tím, že někdo někomu vyřezává tupým nožem z těla ledvinu. Namísto toho nabízí poměrně chytrý a logický scénář, ve kterém sice na nějakou tu mrtvolu dojde, ale mnohem víc prostoru tu dostává pomalu budované napětí, nejistota a strach.
Collet-Serra dokáže člověka strhnout a i když je jeho film v podstatě jen variací na klasické hororové téma, je zatraceně těžké se u něho začít nudit. Collet-Serra nic neuspěchává, všechno tu má svůj čas a místo a film se člověku pomalu dostává pod kůži, když spolu s hlavní hrdinkou zjišťuje pravdu o její adoptované dceři. Gradace je u Orphan téměř dokonalá, z úvodních náznaků se pomalu přechází k regulérnímu psycho thrilleru, ve kterém si roztomilá holčička omotává kolem prstu všechny dospělé a když něco nevychází tak, jak chce, řeší to stylem Arnolda Schwarzeneggera. A finále, v němž si to maminka s dcerkou rozdají na férovku, je vyloženě lahůdkové. Popravdě bych nečekal, že režisér nudného a nezajímavého Domu voskových figurín dokáže zvládnout natočit a odvyprávět takhle neteenagerský film.
Kvality filmu ale nejsou jen zásluhou režiséra, stejnou chválu si zaslouží i herecké obsazení. Vera Farmiga nikdy nebude velká hvězda, na to jí chybí plakátová krása Charlize Theron a podobných hereček, rozhodně má však dostatečné charisma a herecké schopnosti na to, aby sama odtáhla celý příběh. Její proměna z poměrně sebevědomé ženy v paranoidní uzlíček nervů je naprosto uvěřitelná, na čemž má však zásluhu i fakt, že ona ani žádný další z hrdinů tu není jen jednorozměrnou postavičkou. Každý, kdo se na plátně objeví, je zajímavě napsaný i zahraný. Zkrátka se to tu sešlo dobře. Orphan však mohl ztroskotat na jedné jediné věci. Na představitelce hlavní role.
Najít desetileté dítě, které by mohlo hrát v hororu, jenž se bere od začátku do konce vážně, není žádná sranda, Isabelle Fuhrman se však za důvěru tvůrcům odvděčila naprosto parádním hereckým výkonem. Budete jí baštit její roztomilost, budete nervózní z toho, když se znenadání objeví na místě, kde někdo přišel k úrazu a bude vás doslova mrazit v zádech, jakmile se poprvé cynicky usměje přímo do kamery. Isabelle Fuhrman je beze srandy jeden z největších hereckých objevů letošního roku a rozhodně nedělá ostudu ani starému dobrému Damienovi z Přichází Satan!
Orphan je jednoduše velmi příjemné hororové překvapení. Po všech těch letošních hovadinách jako byl nový Pátek třináctého, Krvavý Valentýn 3D nebo pekelně špatný Halloween 2 se objevuje tenhle malý film, který se nepokouší parazitovat na slavné předloze, nechce se zalíbit teenagerům, jimž stačí odhalené poprsí a nůž zabodnutý v krku a místo toho se zaměřuje na diváka, jenž v kině raději přemýšlí, nechává se pohltit atmosférou, preferuje dobré herecké výkony před těmi mizernými a ke spokojenosti mu nestačí, že jednou za čas dvoumetrový kaskadér vyskočí zpoza stromu a vrazí nějakému mlaďochovi do žaludku nůžky na stříhání plotu.
2024 ©