Obecně lze charakterizovat tuto širokou skupinu rostlin jen velmi obtížně. Jelikož se rosnatky vyskytují na rozdílných biotopech a v různých geografických územích, vznikly mezi nimi odlišné vývojové typy. Zatímco některé druhy rostou po celý rok, druhy obývající chladné nebo suché oblasti vytvářejí různé útvary pro přežití nepříznivých klimatických podmínek. Společný a typický znak pro všechny rosnatky představují listy. Svrchní plocha listů a někdy i další části rostliny jsou pokryty zvláštními paličkovitými žlázkami – tzv. tentakulemi. Tentakula vylučují průhledný lepivý sliz v podobě drobných kapiček, které připomínají kapky rosy (odtud název rosnatka). Podle ekologických nároků dělíme rosnatky zpravidla do těchto pěti skupin: nezatahující světlomilné rosnatky, rosnatky s přezimovacími pupeny, pralesní tropické rosnatky, trpasličí rosnatky a hlíznaté rosnatky. Poněkud stranou pak stojí skupina tropických rosnatek z okruhu Drosera petiolaris.

Způsob lovu:

Kořistí rosnatek bývají nejrůznější, většinou drobnější, zástupci hmyzí říše. Hmyz je váben vůní vylučovaného sektetu, lesklými kapkami, či červeným zbarvením tentakulí. Jakmile hmyz usedne na list, zachytí se v kapkách lepkavého sekretu. Čím více se snaží uniknout, tím více se obaluje množstvím vazkého sekretu. Ten mu ucpává dýchací průduchy a postupně jej dusí. Panickým pohybem se navíc hmyz rychle vysiluje. Větší jedinci přesto mívají dostatek sil rostlinám uniknout. Některé druhy rosnatek se dovedly přizpůsobit tak, aby tomu dokázaly zabránit. Jedním z příkladů může být například prodloužená čepel listu (D. capensis, D. regia apod.). Aby kořist unikla, musí se pohybovat po delší dráze a přichází tak do kontaktu s větším množstvím slizu.

Jiným způsobem může být vytváření hustých koberců z jednotlivých rostlin. Pokud se hmyz uvolní z jednoho listu, zpravidla je zachycen dalším. Postupně se tak vysílí a následně je polapen. Tentakule většiny rosnatek jsou navíc schopny pohybu. Aktivují se pohybem kořisti, postupně se k ní přiklánějí a obalují ji. V případě, že jde o větší úlovek může se kolem něj stočit i celý list (např. D. capensis). Pohyb trvá u každého druhu různě dlouho, od několika minut až po hodiny. Trávení trvá několik dní. Jeho důležitou součástí jsou symbiotické baktérie a houby. Po vstřebání živin zpravidla na listu zůstává prázdný chitinový skelet.

Kořist slouží zejména k doplnění nedostatkových biogenních prvků. Hlavním zdrojem energie pro zdárný růst zůstává, stejně jako u nemasožravých rostlin, fotosyntéza.

Drosera rubripetala

Charakteristiky a pěstování podle jednotlivých skupin:

Kliknutím na nadpis se zobrazí podrobnější pěstování příslušné skupiny rosnatek.

Nezatahující světlomilné rosnatky:

(D. admirabilis, D. aliciae, D. ascendens, D. burkeana, D. burmannii, D. capensis, D. capillaris, D. collinsiae, D. communis, D. cuneifolia, D. dielsiana, D. esmeraldae, D. glanduligera, D. graminifolia, D. hamiltonii, D. chrysolepsis, D. indica, D. intermedia, D. jacoby, D. kaieteurensis, D. madagascariensis, D. montana, D. natalensis, D. nidiformis, D. pauciflora, D. regia, D. roraimare, D. slackii, D. spatulata, D. trinervia, D. venusta, D. villosa aj.)

Rosnatky s přezimovacími pupeny:

Drosera paradoxa

(D. anglica, D. arcturi, D. binata, D. filiformis, D. intermedia, D. linearis, D. rotundifolia, D. stenopelata aj.)

Pralesní tropické rosnatky:

(D. adelae, D. prolifera, D. schizandra)

Trpasličí rosnatky :

(D. callistos, D. closterostigma, D. dichrosepala, D. echinoblastus, D. enodes, D. ericksoniae, D. mannii, D. microscapa, D. nitidula, D. occidentalis, D. oreopodion, D. paleacea, D. parvula, D. platystigma, D. pulchella, D. pycnoblasta, D. pygmaea, D. roseana, D. sargentii, D. scorpioides, D. spilos, D. stelliflora aj.)

Hlíznaté rosnatky:

Drosera burmannii

(D. auriculata, D. browniana, D. erythrorhiza, D. fimbriata, D. gigantea, D. macracantha, D. marchantii, D. peltata subsp. peltata, D. stolonifera aj.)